Rychlý výlet s Richardem do Rakouska aneb…

… nejsme žádní žabaři a dojeli jsme až do Slovinska

Po úspěšném paraglidingovém výletě do Francie z loňského roku jsme se rozhodli navázat a zorganizovat další letní výlet za lítáním do zahraničí. I přes menší překážky a pracovní problémy se nakonec povedlo zorganizovat výlet do Tolminu ve Slovinsku v termínu 27.7. – 2.8. 2016.

Pod vedením zkušeného instruktora se k výletu propůjčilo 8 účastníků, kteří byly podle plánu nabráni na PG-čku či vyzvednuti po cestě do Slovisnka 27.7 večer. Vše šlo od začátku podle plánů a předpokladů, tedy minimálně s 2-3 hodinovým zpožděním. Z PG-čka vyjíždělo tedy naše milované a skoro “zdravé” Vivaro kolem 8 hodiny večerní v obsazení: Richard, Pepa, Láďa, Jacek, Irenka a Lucka. Další tři neméně důležití kusové byli nabráni v Brně a Mikulově: Jiřík, Pavel a Martin. Cesta byla dlouhá, ale díky dobré společnosti uběhla celkem rychle a tak jsme mohli už po 6 hodině ranní hlásit příjezd do Tolminu a kolem 8 hodiny jsme se šťastně zabydlovali ve velmi příjemném kempu vedle krásné a studené řeky Soči. Naše úspěchy pro tento den však skončily. Počasí se s námi rozhodlo přivítat deštivě, takže jsme zbytek dne trávili více měně spaním a zabydlováním stanů. K večeru jsme navštívili město Tolmin a rovněž startovačku – Kobalu! Nutno podotknout, že většina zúčastněných ještě nikdy nelítala v zahraničí a byla velmi mile překvapena nad rozlehlostí startovaček v dané oblasti a někteří dokonce tvrdili, že nebudou schopni odstartovat, jelikož náhle trpí strachem z prostoru a pokud před sebou nemají výsek v lese, tak neví co mají dělat. I přes tyto plané sliby následující dny ukázaly, že pro lítání jsou se všichni schopni obětovat a své fóbie porazit.

Pátek a sobota už nám slovinské počasí přálo více a dočkali jsem se i polétávání, létaní či slétávání. Tři loňské kusy (Irenka, Jiřík a Lucka) byly dokonce tak úspěšné, že si udělaly své první přelety a dostaly se až k oblasti Kobarid, asi 25 km daleko od startovačky. Některým zkušenějším se povedlo dokonce i migrovat do Itálie. Tímto gratulujeme Martinovi ke krásnému přeletu a Richardovi ani negratulujeme, jelikož jsme ani nic jiného nečekali. Naopak připomínáme, že s letem kolem 5-ti hodin vlastně zaostal za svým 7-mi hodinovým letem z Francie a zklamal tak očekávání některých kusů, kteří si vsadili, že o něm neuslyší minimálně 8 hodin!

I když se obvykle v neděli nedělá, tak počasí se dělalo krásné a pomohlo k několik dalším krásným letů a Richardovi s Irenkou se nakonec poštěstilo si zaletět báječný tandemový let se spirálou. Podle prvních informací sice Irenka byla statečná holka a nekřičela, ovšem z pečlivého posouzení videozáznamu jsme zjistili, že situace byla trošku jiná. Nicméně nadšení Irenky z akrobacie bylo velké a dokonce byla chvíle, kdy začalo ohrožovat její manželství. Jiřík se však nedal a slíbil, asi ve slabé chvilce, že se s Irenkou naučí taky spirálu a vše skončilo „happy endem“, jak se sluší a patří. Odpoledne jsme rovněž byli svědky pravé slovinské hůlavy, která měla za následek několik uletěných či přetočených stanů a mnoho radosti z cizího neštěstí, což paraglidistům není nikdy cizí. Člověk si v takové chvíli uvědomí, že počasí je opravdu všemocné a je potřeba ho vždy pečlivě sledovat a uchovávat mu respekt. Hůlava nám do Slovinska přinesla i další nemilé zprávy a to v podobě neletového počasí. Takže v pondělí, hrozný to den, jsem se i my padáčkáři, od přírody lenivá stvoření, obětovali a vyrazili jsem bez padáků za krásami okolí a pokusili se o tzv. turistiku. Navštívili jsme „Sopku“ a pokochali se okolím Tolminu opět z výšky, ale tentokrát pouze z ochozů starého hradu, který zde kdysi stál. Dále jsem se pak už jen potloukali po okolí a poohlíželi se po hospůdkách a pivnicích.

Zákon schválnosti zafungoval i na našem výletě a tak asi není překvapením, že poslední den odjezdu jsme se probudilo do počasí, které nebylo takřka ideální na létání, ale prostě bylo ideální na létání. Je sice pravda, že ze začátku to vypadalo pouze na svahovačku kolem Kobaly, ale kdo vydržel nápor asi 30 pilotů na jednom místě, se nejen naučil vyhýbat v „davu“, ale nakonec se i zvedl, velmi pěkně polítal a mohl se tak rozloučit se Slovinskem a Tolminem z velké výšky. Kolem poledne nám ovšem nezbylo nic jiného, než se posbírat (sestřelit poslední kusy z nebe) a zahrát si „tetris“ s padáky a Vivarem. Po tomto nerovném souboji jsme se vydali na cestu domů, kde už pak každý sám brečel do polštáře, smutnil a těší se na další skvělý výlet a polítání v zahraničí.

Tímto bychom rádi poděkovali všem kusům a instruktorovi za účast a těšíme se na dalších lítacích, chodících a vůbec úžasných akcích kolem paraglidingu našeho klubu, na viděnou!