Menu
PGA Czech Open 2020 – reportáž

PGA Czech Open 2020 – reportáž

Letošní evropský pohár v přesnosti přistání a zároveň kolo české ligy se nakonec uskutečnil za účasti pouze tří zástupců jiných zemí než ČR – 2 Poláci a jeden Rakušan. Závody organizoval Studentský klub paraglidingu PG Hnízdo (Kamil a Aneta Koneční a Richard Bojda). Závody byly velmi pestré, neboť je navštívili jak kovaní přistávači na palačinku, tak i kovaní přeletáři, (např Olda Brož, Martin Jánošík, Kryštof Klimpar, Ondra Holub a Lukáš Hadaš) a pak vícero obojživelníků (ti, co mají rádi přelety, ale bijí se i za přesnost).

Pátek

V pátek jsme vyrazili pro jistotu ve čtyři ráno. Oba přistávači, kteří holdují také přeletům, chtěli zkusit beskydské terény. Když už jsme byli skoro na Uhřínově, zavolal Martin Jánošík, že má za hodinu vývoz na Javorník a bude to sice slalom mezi bouřkami, ale zkusíme to. Nechali jsme tedy Uhřínov Uhřínovem a zajeli až do Beskyd. Převývoje mezitím narostly, vývoz se uskutečnil a následně také svoz. Takže pátek slovy pilotů – zabitý. Nevadí – večer si dali díky Kamilovi Konečnému jeden tréninkový let, když mu pomohli posekat plochu na terč (pomoc spočívala v držení dítěte, aby mohl Kamil sekat).

Sobota

Rozmlsaní po Beskydech open, po Krkonoších i Rané se jevil malý nedostatek v roztříštěném ubytování pilotů (my usínáme v luxusu postele na PG Hnízdo), tudíž jsme se sešli až v sobotu ráno na Briefingu. Briefing byl rychlý, stručný a rázný – vyjedeme nahoru (na Velký Javorník), budeme jezdit dvěma auty s povolenkami (9místná auta, která vozila běžně 13 lidí) a kromě jezení obědového lunch packetu, btw. neskutečně dobrého, budeme prostě jezdit nahoru, létat dolů a šlapat na palačinku. Uvidíme, kolik kol dáme, než přijde bouřka.
Plán byl jasný a plnili jsme ho na 110 %. Po třetím kole jsme píchli naší Caravellu, a protože rezerva je všechno, jen ne kvalitní, odstavili jsem jedno auto a sáhli po rezervním vozidle. Já jsem nepřistávala, ale intenzívně svážela a jako osobní výzvu jsem si pro sobotu dala „Úspěšně se vyhni Daliborovi!“. Dalibor byl nesmírně šikovný (bez ironie), nesmírně rychlý a bez pudu sebezáchovy. Mé jízdy dolů končily v sobotu večer, když už jsem byla unavená tak, že jsem celou cestu intenzívně pozorovala 50 m před sebou a neustále měla připravené únikové místo pro úhybný manévr do lesa. Dalibor nezpomaluje, Dalibor nezastavuje, Dalibor jede! Dalibor však také umí opravit zlomený klíč v zapalování nadaným batoletem a umí už také létat (na jeho závody si fakt počkám, nyní je po kurzu, ale jestli bude létat tak, jak jezdí, bude nedostižný – jeho pud sebezáchovy ruku v ruce s šikovností je vražednou kombinací).
Závodníci odšlapali necelých 7 kol. Někdo šel na rejump, někdo se bál odletět, neboť v sobotu večer se na Javorníku zvedl na startu vítr – ne tak na přistání. Ti sedící na přistání nechápali, proč se to nedolétá, ti sedící na startu nechápali, proč tam sedí a nejdou dolů, když je takový vichr. Někdo chtěl odpískat celé sedmé kolo, někdo chtěl poslat těm nahoře plný počet bodů, že neodstartují, někdo se pral za to, aby se 7. kolo počítalo (došlápl málo cm) a kolem těchto tří skupin poskakoval Vlastík Vachtl a vykřikoval, že by šel ještě létat! Vlasta Vachtl by chěl přistávat na palačinku stále, ti, co chtěli domů ho tedy nebrali na zřetel a pomalu se balili. Organizátoři ale nakonec rozhodli, že se zbytek sedmého kola a celé osmé dolétá druhý den. Při zapadajícím slunci ještě přilétl Martin Jánošík, který poctivě celý den sbíral hezké počty bodů na optimálním přistávacím křídle, aby to nakonec nevydržel, nedošel si pro své Zeno a mimo soutěž po ukončení dne si nezašlápl palačinku. Jak se říká „Ševče, drž se svého kopyta!“
Den měl ale i jiné zajímavé okamžiky – Kamil Konečný musel na rejump, protože nekompromisní rozhodčí (Aneta Konečná) nedala na jeho slovo, kam skutečně došlápl, když zrovna na jeho došlap šli oba měřící rozhodčí (hoši) na sváču a odskočit si (dívky) . Kamil se bránil, nebylo mu to ale nic platné 😃.

Neděle

Přeletáři, kterým se druhý den rýsovalo 180 km ze Stříbrné Hory nebo Zvičiny, začali být zádumčiví. Někteří odjeli, někteří neodjeli, ale přišli ty ostatní druhý den podpořit, byť nelétali. A někteří (Lenka Fexová), vyměnili nepohodlnou sedačku za svou závodní s kokonem a předváděli druhý den famózní vystoupení. Publikum jásalo, Lenka přelétala při svém rejumpu z předchozího dne i při závěrečném kole fantasticky terč přesně nad palačinkou, ale …. proč přistát, když to nosí, že?
V kategorii hobby to bylo i při tomto kole ligy napínavé. Pozice se měnily doslova každým kolem. Skvělý Ondřej Holub (běžné létá na Magusu), do posledního kola vedl kategorii. Druhý Kvido Hadaš a třetí Petr Garbier byli od sebe o 14 cm a při rozhodujícím náletu letěli tak blízko po sobě, že došlapávali jen pár sekund po sobě. Petr dal 6 cm a hned za ním Kvido 60 a bylo rozhodnuto. Nicméně, do té chvíle první Ondra Holub zašlápl přes dva metry a oba předchozí borci se posunuli před něj. Konečné pořadí hobby tak: P. Garbier, K. Hadaš a O. Holub. Lukáš Hadaš tak moc chtěl na tu Stříbrnou horu, že si v rozhodujícím osmém kole dal před přistáním třistašedesátku (točit to je prostě někdy přirozenost), byl krátký a přišel o možnost bojovat o třetí místo i o prvenství v týmech. A protože je v týmu s výborným Vlastíkem Kricnarem, který se nemohl zúčastnit (státnice) a vložil do něj veškeré naděje – dostane pravděpodobně dost čočku.
V ženách byla naprosto jednoznačně první Markéta Tomášková následovaná Aničkou Křištofovou a Janou Slovákovou.
A open – skvělé finále. Po sedmém kole na stejném nášlapu – Markéta Tomášková a Vlasta Vachtl. Zatímco jiný jsou rádi, že se nějaké kolo škrtá, aby mohli odškrtnout 500 bodů, tito dva, každý jeden, měli po 7 kole 15 cm! Přátelé, šlápli za sedm kol 15 cm! Osmé kolo tedy mělo rozhodnout. Markéta letěla první a po došlapu se na místě rozezvučela siréna, neboť zcela chladnokrevně zašlápla nulu! Přímo na střed! Vlasta to měl bratru těžké, neboť tu sirénu mohl ve vzduchu slyšet. Dal 6 a Markéta již podruhé v letošní lize bere celkové zlato. Na třetím místě Markétu s Vlastou doplnil Kamil Konečný.
Počasí přálo, jídlo bylo skvělé a bylo ho hlavně hodně, rozbila se během závodu tři auta, my jeli na rezervu, posledních 100 km stylem – od pumpy k pumpě, od kompresoru k dalšímu a nakonec dorazili kolem čtvrté ještě i na Stříbrnou. Tam bylo asi 30 polských pilotů – ty čeští už asi před 8 hodinami odletěli, uprostřed startovačky polský tandemář, který odmítal odletět a při každém poryvu křičel – počekaj, počekaj, počekaj, na toho, kdo mu odsunoval padák. Černý den pro přistávací přeletáře, hezký den pro přistávače. Aneta si mákla, rozdala pak navíc trička, která se povedla, zbylé banány, broskve a sušenky a myslím, že si oddychla, že břímě závodu už je za ní!
Napsala: Klára Hadašová

Soutěž probíhá za podpory partnerů klubu

                   

Technologický partner

Mediální partner

 

Select currecny
CZK Česká koruna
EUR Euro